O knize: 2020 / Na jaře 1944 dostal velitel průzkumné čety za úkol doprovodit tři podivné důstojníky do první linie. Zvláštní na nich byl jejich nepřirozený klid, až lhostejnost k tomu, co se děje, ačkoli se připravovali na záměrně riskantní podnik. A jejich tváře byly nějak upravené, uhlazené, vůbec se „nebojovaly“. Jeden z nich si krátce před odchodem vzal kytaru a zazpíval písničku. S úzkostí, s chrapotem. Skautovi se to tak líbilo, že si slova zapsal do deníku. O mnoho let později, již v poklidném životě, slyšel stejnou píseň znovu. To byl nový, jak se nyní říká, hit Vladimíra Vysockého. Ve čtyřiačtyřiceti bylo velkému bardovi pouhých šest let a tuto píseň tehdy nemohl složit. Takže ti podivní důstojníci nějak skončili ve čtyřiačtyřiceti z budoucnosti…